Z deště pod palmu

Čím to začalo

Do odletu zbývalo: 10 měsíců.

Neznaje, o co běží, jsem myslel, že ke studiu na zahraniční univerzitě člověka přivádí věci jako renomé té univerzity, obor, kterým se tam zaobírají, nebo alespoň prostředí, ve kterém se univerzita nachází. Třeba to, že někde je vyhlášená katedra kryptografie, nebo aspoň "v nejhorším" to, že se člověk chce například pořádně naučit německy. V souhrnu jsem myslel, že stáž na dané univerzitě uchazeč vnímá jako metu, které chce dosáhnout v kontextu svého studia.

Tohle však nebyly důvody, které mě k myšlence ucházet se o stáž z programu Erasmus přivedly. Pochopitelně, že když už jsem o tom uvažoval hlouběji, tak to byly důvody tohoto typu, které mě přesvědčily, ale impulsem bylo počasí. Už čtyři měsíce v kuse bylo totiž v Praze zataženo, zima a lezavo. A to ve mně vyvolávalo intenzivní touhu odjet nadlouho někam, kde bude slunečno a teplo. Pohled do seznamu škol partnerských k té mojí mi odhalil, že těmto kritériím pro ten rok odpovídaly pouze Valencie a Barcelona.

Píšu to přesto, že to neodpovídá tomu, co myslím, že by asi chtěli číst fakultní koordinátoři programu Erasmus, proto, že v tom je naděje pro tebe, pokud tě to "netáhne ven". Tou nadějí myslím to, že tuhle neocenitelnou a v Česku nenahraditelnou zkušenost můžeš získat, i když myslíš, že to pro tebe vůbec není. A že k té zkušenosti můžeš přijít z jiné strany, protože kromě svého primárního zamýšleného účelu může vyřešit všechny možné jiné problémy.

Volba

Do odletu zbývalo: 9 měsíců.

Přecijen bych do Valencie ani Barcelony asi nejel, kdyby nabízely něco zcela mimo můj obor nebo aspoň zájem. To, že s těmi univerzitami měl Matfyz smlouvu, naznačovalo, že určitá oborová spřízněnost existuje. A ukázalo se, že se od těch ostatních tím, co studentům Erasmu nabízí, zas tolik neliší, takže nebyl důvod přestat o ně usilovat. Takže nakonec volba zůstala mezi Valencií a Barcelonou, a ze zkušenosti studentů, kteří byli v Barceloně, jsem se dozvěděl, že se tam neučí španělsky, ale katalánsky. Katalánštinu jsem se učit nechtěl, takže vyhrála Valencie, konkrétně tamní polytechnická univerzita UPV.

Jak probíhala příprava

Příprava měla dvě stránky, které probíhaly paralelně. Na jedné straně bylo zapotřebí vyřídit byrokratickou stránku věci, na druhé bylo zapotřebí připravit se sám. Na straně osobní přípravy byl od počátku jistý menší úkol, totiž naučit se španělsky, protože jsem španělsky v okamžiku podání přihlášky neuměl ani slovo.

Krocení úředního šimla, dějství první

Do odletu zbývalo: 9 měsíců.

Krocení úředního šimla ve skutečnosti nebylo zapotřebí. Než se pustím do rozepisování celého průběhu, musím říci, že proces jako celek byl spíš otázkou obyčejné, lidské komunikace s Matfyzem a s UPV, než probíjení se hradbami formulářů.

Na straně Matfyzu se přihláška editovala ve webové aplikaci na portálu is.cuni.cz. Tam na mě sice číhala menší zrada, ale o tom později. Přihláška provázela celý proces přijímacího řízení na straně Matfyzu a většina věcí v ní fungovala naprosto přímočaře - od vyplnění osobních údajů po vyplnění předmětů, které chci na UPV studovat.

Co po mně tedy Matfyz chtěl? Když už jsem měl vybranou školu a vybral jsem si předměty, bylo třeba zajistit si výpis studijních výsledků a napsat motivační dopis. Dá se říct, že všechny tyhle informace zajímaly ve stejné podobě obě strany - Matfyz i UPV. Sepisování motivačního dopisu jsem bral jako obhajobu svého zájmu studovat na UPV. Samozřejmě, že bylo vyloučené psát tam o plážích a slunku, to už tou dobou byl pro mě jen příjemný bonus k tomu všemu, co to mělo obnášet, přesto ale motivační dopis přinesl jedno dilema: na jednu stranu mi přišlo hloupé psát, že na UPV jedu proto, že se tam vyučují podobné věci jako na Matfyzu (proč tam potom jezdit?), na druhou mi přišlo hloupé psát jako důvod, že se tam vyučují jiné věci než na Matfyzu (proč tam potom jezdit?). Ale výsledek prošel. Co v tom motivačním dopise očekávají, to přesně říct neumím, ale zřejmě by měl z dopisu vysvítat zájem o studium na hostitelské univerzitě, v lepším případě zájem upřímný.

V této fázi bylo také třeba zajistit si souhlas vedoucího mé bakalářské práce s tím, že budu práci dokončovat v zahraničí. Vycházelo mi to totiž tak, že své studijní povinnosti s výjimkou bakalářské práce splním koncem pátého semestru, a šestý semestr by mi vyšel na Erasmus a právě dokončení bakalářky.

Poté, co mi fakultní koordinátor dr. Pangrác oznámil, že jsem v přijímacím řízení uspěl, bylo třeba začít jednat se španělskou stranou. To v první řadě znamenalo zaregistrovat se do jejich informačního systému, konkrétně jeho modulu určeného uchazečům o studium Erasmus, pár týdnů si počkat na přihlašovací údaje, a vyplnit víceméně totéž, co na české straně. Ukázalo se, že na UPV nabízí návazný jazykový kurz španělštiny; "návazný" proto, že měl navazovat na již dosaženou úroveň A1 až B1, která měla být doložena certifikátem DELE. Jak jsem zmínil výše, neuměl jsem španělsky ani slovo, takže jsem žádnou z těch úrovní neměl. To přidalo na seznam úkolů i naučit se na zkoušky DELE A1, které měly být dva měsíce před odletem, a v lepším případě tou dobou zvládat i nějakou základní konverzaci.

Shrnuto, podtrženo, dějství první trvalo asi čtrnáct dní. A přesouváme se k další podkapitole...

Příprava

Do odletu nadále zbývalo: 9 měsíců.
 
Byl jsem akorát ve čtvrtém semestru bakalářského studia, které jsem plánoval jako tříleté, měl jsem odpovídajícím způsobem rozvrženou a dohodnutou bakalářskou práci a také jsem neuměl ani slovo španělsky. Do odjezdu na Erasmus jsem tedy musel mít splněné všechny studijní povinnosti, především povinné a povinně volitelné předměty a počet kreditů, a taky jsem musel dostat svou úroveň španělštiny z žádné na A1. Pokud šlo o studijní povinnosti, to naštěstí vycházelo "na pohodu", takže po zakončení semestru už šlo jen o naučení se španělštiny za necelých pět měsíců.

Zde je časový skok, semestr mezitím skončil a celou tu dobu pršelo, až z toho do Prahy po deseti letech znovu přišla pětisetletá voda, která mi vlastně pochválila mé rozhodnutí jet na půlrok do Valencie.

Do odletu zbývalo: 6 měsíců.

Začal jsem se učit španělštinu z audioknihy. A občas byl za blázna, když jsem v tramvaji bezhlase pohyboval rty, jak byly v nahrávce přestávky pro opakování probíraných obratů.

Do odletu zbývalo: 5 měsíců.

Začal jsem se učit španělštinu z učebnice. Ukázalo se, že americká audiokniha počítala s jihoamerickou španělštinou, která se ve Španělsku nepoužívá.

Do odletu zbývalo: 4 měsíců.

Začal jsem se učit španělštinu u dr. Režné na Matfyzu v kurzu pro mírně pokročilé. Zpočátku jsem byl spíš chabě pokročilý, ale to se postupně srovnalo. Navíc jsem také začal chodit na individuální lekce u španělského rodilého mluvčího v Praze. Individuální lekce byly z mého pohledu nejpřínosnější a takřka k nezaplacení, pokud jde o rozvoj konverzačních schopností.

Do odletu zbývalo: 2 měsíce.

Účast na zkoušce DELE A1. Výsledky měly být měsíc po příletu do Valencie.

Krocení úředního šimla, dějství druhé

Nedlouho před zkouškou DELE mi přišel dopis z UPV potvrzující mé přijetí k jednosemestrálnímu studiu. Tady odstartovalo druhé kolo papírování, jehož výstupem mělo být přiznání stipendia a jeho poslání na můj účet.

Vlastně to bylo docela jednoduché, bylo nutné přeposlat elektronickou podobu akceptačního dopisu, který mi přišel z UPV. Na mně prý nebylo nic dalšího. Nicméně, čekal jsem, blížily se Vánoce a nic se nedělo. A tady se ukázala ta menší zrada. Bylo nutné v elektronické přihlášce vyplnit číslo účtu, aby bylo přiznáno stipendium. Takhle zpětně se to může zdát samozřejmé, ale formulář mohl být uložen i definitivně potvrzen bez vyplněného účtu, takže tak zůstal. V tomto bodě si dovolím menší odbočku...

Účet si člověk nemůže vybrat. Naopak si musí vzít účet Komerční banky, a sjednat ho na konkrétní pobočce. KB má takto v podstatě monopol na studenty Erasmu, a mně přišlo a přijde nehorázné, že tehdy nabízela srovnatelné nebo dokonce horší podmínky, než některé jiné banky. Přímo do Valencie mi pak zavolala Air Bank, která mi nabídla na vyzkoušení eurový účet na tři měsíce zdarma a bez poplatků, vzhledem k načasování telefonátu mi to vyšlo tak, že jsem do konce pobytu měl výběry i převody zdarma. Osobně mi to přijde jako jediné, ale velice výrazné a zbytečné negativum celého zaopatření programu Erasmus na UK.

Do odletu zbývalo: 5 hodin

...zpět z odbočky. Otevřel jsem si účet, vyplnil ho do přihlášky a zašel do Kanceláře mezinárodních vztahů UK; nakonec jsem si tam příslušný dokument vyzvedával ráno před odletem, takže se dá říci, že to vyšlo přesně na den.

Ubytování a mentor

Do odletu zbývaly: 3 týdny

UPV nabízí také program mentorů, kteří mají pomáhat přijíždějícím studentům Erasmu s orientací na škole. Tohoto jsem využil, a mentor se mi ozval asi tři týdny před odletem do Valencie. Konzultoval jsem s ním všechno možné: školní informační systém, byt i samotnou španělštinu.

Tou dobou si mě taky vyhledala na Facebooku jedna z mnoha a mnoha firem, které se živí poskytováním služeb studentům Erasmu. Typicky jde o zprostředkování bytu, organizované výlety a diskotéky. Takže jsem si nechal zprostředkovat byt. Ukázalo se, že to byla chyba, či spíše předčasný a zbytečný krok. Ubytování se přímo na místě nabízelo opravdu hodně, s možností prohlídky bytu a podobně.

A odlet z Prahy? A co bylo po příletu do Barcelony? O tom příště.